Kdy říci dětem o smrti?

Středa v 22:51 | Máma Kačka |  Ze života
Dneska to bude trochu ze smutnějšího úhlu pohledu. Cesta životem každého z nás končí smrtí. Je součástí našich životů, ať se nám to líbí nebo ne. A co dětského světa, týká se to také? Kdy je správný čas říci jim o smrti? Není lepší tuto nevyhnutelnou část života zatajit, alespoň do chvíle než budou větší? V kolika už jsou na to zralý?



Já osobně jsem se k tomu postavila tak, že ve chvíli kdy se syn o to začal zajímat, tak jsem mu otevřeně odpověděla, do té doby jsem to nějak neřešila. Byla jsem poněkud v šoku, když jsem zjistila, že moji příbuzní to vnímají jinak. Ale můj syn mi ukázal, že já jsem zvolila správnou cestu.

Šli jsme s mojí babičkou a kluky na procházku, kolem hlavní silnice. A jak to tak občas bývá na silnici, ležel přejetý pták. Zvídavý Jiřík se hned ptal, co to je? A tak jsem mu řekla, že ptáček umřel, že ho přejelo auto, když se zapomněl podívat.
Měli jste vidět ten šokovaný výraz babičky - vypadala jako bych řekla to nejhorší sprosté slovo, co kdy slyšela. A hned spustila - jak mu takto můžeš říct, že je na to ještě malý. To se prý říká, že jen spinká.
Protože jsem si nechtěla zkazit den, nekomentovala jsem to a myslela si svoje. Jak jsme došli k přechodu, syn vzorně zastavil a říká prababičce: "Jiřík se musí podívat, jestli jede auto, aby ho nepřejelo, jako toho ptáčka." Mně se na tváři vykouzlil úsměv od ucha k uchu a babička celá v rozpacích jen řekla: "Ano. Jsi šikovný kluk."


Nedávno jsem četla skvělý článek na tohle téma, a pokud dítěti říkáte, že ty zvířátka na cestě jen spí, mohlo by se vám to vymstít stejně jako této mamince.

Dceři zemřela rybička a tak jí spláchli do záchodu a aby to dcerce nebylo líto, řekli jí že rybička usla a protože se malá ptala kde spí, tak jí řekli že si přišel pro ní pán a vzal jí pryč, protože bude spát dlouho. Řekli byste nevinná malá lež že?
Jenže ta malá holčička si to vyložila po svém a večer se bála usnout, mamince trvalo několik dní, než došla, na to proč nechce spát - protože se bojí, že by jí taky dali tomu pánovi. A ve chvíli kdy vyšla s pravdou ven, malá chvilku plakala a pak bez problémů usla.


Byla jsem hrozně ráda za to, že jsme s kluky o smrti mluvili už takto brzy. Vysvětlovat jim to na přejetých zvířatech je jednoduší než když vám umře někdo blízký, v tu chvíli vám do řeči moc není a děti jsou chtě nechtě zvídavá stvoření.
Tuto zkušenost mám z tohoto léta, kdy mi umřel děda a kluci přišli o pradědečka. Asi jsou ještě na to malý, aby chápali co se s pradědou stalo, ale v tu chvíli kdy zjistili, že už neleží ve své posteli jako předtím, mi přišlo vhod, že jim stačila jen krátká odpověď.

Jaký na to názor máte vy? Kdy je ten správný čas s dětmi mluvit o smrti?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 makeupterkaka makeupterkaka | Čtvrtek v 8:57 | Reagovat

Krásný den, já si myslím, že správný čas asi není. Řekla bych, že každé dítě je jiné a každé dítě to zvládne přijmout jidy.

2 Eliss Eliss | Web | Čtvrtek v 10:00 | Reagovat

Rozhodně mluvit otevřeně. Já se o smrti naučila v dětství tak, když mi zemřela má zvířátka. Rodiče mi to pěkně vysvětlili a bylo to :-)

3 mamcinkoutek mamcinkoutek | E-mail | Web | Čtvrtek v 11:16 | Reagovat

[2]: teď jsem si vzpomněla že jak já byla malá, tak jsme vždycky mrtvé mazlíčky zahrabali na zahradě a na to nasadili kytku a naši říkali že je v nebíčku a tak, ale já jsem s představovala že se jakoby převtělí do té kytky a pořád tu s námi je

4 Janinka Janinka | E-mail | Web | Čtvrtek v 13:59 | Reagovat

Ani si nepamatuji, kdy přesně jsme se synky tohle téma otevřeli. Vím, že to pochopili, jen ten mladší se od té doby neustále ujišťuje, že existuje nebe a že se tam pak jednou všichni potkáme :-).

5 Romana Romana | Web | Čtvrtek v 17:41 | Reagovat

To si vzala moc hezky :-). Já bych udělala úplně to samé a tady na tvém dítěti jde vidět díky tomuto případu zodpovědnost, že se má rozhlédnout, aby ho něco nezajelo. Takže za mě super a vzala si to správně. Já bych to taky neřekla tak hloupě jal radila babička.

6 Marcela Marcela | E-mail | Web | Pátek v 21:19 | Reagovat

Je dobře, že jsi k dětem  otevřená. :-)
Už se zase opakuji, ale starší lidé to vnímají  tak, jak je to naučila doba. Každá doba je jiná. Dřív se to bralo tak, že dítě je dítě, které nemusí rozumět všemu. Tedy aspoň z mých dětských dob. I když nebyly všichni takový. Třeba děda měl psa Kolii měla jsem ho moc ráda, jako malá si pamatuji jak jsem se na něm vozila. Jednoho dne když jsme přijeli k dědovi Lesan nikde nebyl. Sháněla jsem se po něm. Až děda si mě posadil na klín a začal mi povídat jak pes umřel a že už je v nebíčku a je mu tam dobře. Hodně jsem  brečela a bylo mi smutno. No tož takový můj zážitek. Ale taky mi od té doby nikdo nic nemusel vysvětlovat jinak než jak to popravdě je. A opět se budu opakovat přestože jsou děti jen děti, jsou hodně vnímavý. Někdy víc chápou jak dospělý člověk.

7 Platan Platan | E-mail | Web | Sobota v 22:05 | Reagovat

Dospleláci sa niekedy obávajú naozaj zbytočne? Možno preto, že kým deti starosti v podstate nemajú, my sa už aktívne obávame smrti a myslíme si, že aj oni? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama