Uspávání

10. října 2018 v 12:50 | Máma Kačka |  Ze života
Zná to snad každá máma, když je večer, vy už sotva lezete a vaše ratolest ne a ne usnout. Už jsem vyzkoušeli snad úplně vše a když dáváte na radu vaší maminky či babičky - nech ho vybrečet on pak usne, cítí se ještě hůř - tedy alespoň já to tak měla.

U nás to uspávání do nedávna byl taky boj - první musím uspat mladšího (2 roky) a potom staršího (3 roky) - zabralo mi to cca 1,5h. Když jsem zkoušela uspat spolu furt se budili a já na to neměla nervi = uspávaní se ještě protáhlo. Začalo mě to hodně štvát, protože celý den jsme si s kluky užili a v takové nepohodě ukončili.

Nemusím vám říkat, že když je máma nervózní dítě to cítí a uspávání je o to těžší, jenže ty všechny věci co mám ještě udělat - umýt nádobí, zaplatit složenku, vyžehlit, pověsit prádlo,.....tak jsem se snažila vše stihnout ještě před uspáváním, ale abych pravdu řekla, bylo pro mě nereálné. Takže jsem sice měla večer míň práce, ale i tak se situace nelepšila.
A co teď?


Nakonec mě zachránila návštěva u babči - vzpomínala, jak to bylo super, když jsem byla malá a jak mi večer zpívala a jak jí hrozně mrzí že se svýma holkama (mají mamou a tetou) na to neměla pořádně čas.
A najednou mi to všechno došlo - Jak dlouho ti moji kluci budou stát o to, abych jim před spaním zpívala, četla pohádky, mazlila se s nimi? Měla bych si těchto chvil užívat, dokud to jde, za pár let to bude jinak a mně se po tom bude stýkat.

Ve chvíli kdy jsem si tohle uvědomila a začala si to naše večerní uspávaní užívat, nastal zlom. S mladším teď chodím do velké postele, vždycky chvilku čteme a pak se mazlíme a jde krásně vidět, že jak se zklidním já a nepřemýšlím nad starostmi, co vše mám ještě stihnout, ale přemýšlím nad tím co zítra z kluky podnikneme a nebo co jsme dneska všechno zažili, syn je taky v pohodě během chvilky usne.

Jenže každé dítko to má jinak a můj starší na mazlení vůbec není, ten si se mnou chce raději povídat a čím dýl jsem s ním tím, dýl usíná - neumí zavřít pusu. Navíc ještě ta práce a kolikrát se stalo, že jsem nestihla ani pojest (a už měla vážně hlad). Mladší už sice spal, ale starší mě bez breku odejít nenechal a co teď s tím?

A pak mě něco napadlo, řekla jsem mu, že už mám hlad a že jak popapám tak se za ním vrátím a on že jo. A tak jsem pojedla a došla za ním a chvilku mu zpívala a pak jsem mu zase navrhla, že půjdu umýt nádobí a zase dojdu. A prý že jo. A takto nastřídačku si udělám všechnu práci, co potřebuji a syn mě má k dispozici při usínání (i když ne na celou dobu). Když vidím že už je hodně unavený, tak tam s ním zůstanu, dokud neusne a kdyby náhodou usl než dojdu, tak jsme domluvení že mu zazpívám jednu písničku i když spí. (Nikdy toho nezneužívám systémem, že mu řeknu že umyju nádobí a pak dojdu a přitom ještě pověsím prádlo, poskládám ponožky a pak za půl hodiny kdy vím že už spí dojdu a zazpívám - s takovýmto přístupem by nám to přestalo fungovat - syn by věděl, že už nedojdu).
Musím uznat, že to funguje skvěle, když mám míň práce můžu se déle věnovat synovi, když víc tak zase p něco méně - samozřejmě jsou dny kdy syn chce více pozornosti a řekne si o ní a já mám moc práce, ale když je to jednou za 14 dní není to taková hrůza když jdu spát o něco později, než když to bylo každý den.

Vsadím se, že tento způsob, jak uspávám staršího syna, na internetu nikde nenajdete a víte proč? Protože já a můj syn jsme originál, nikde na světě není identická máma a syn jako my dva.
Člověk se nesmí bát poslouchat svůj instinkt, občas jsme zaslepeni radami druhých, kteří budou tvrdit, že tohle je ten nejlepší způsob, v tomto článku najdeš 100% zaručenou metodu, nedá se nic dělat tohle musíš přetrpět s věkem se to zpraví….a přitom by stačilo se zamyslet jak my bychom to chtěli a potřebovali. Určitě není na škodu se nechat inspirovat a zkoušet, ale nakonec si stejně budete muset najít svoji vlastní cestu, aby vám to fungovalo. Tak mnoho zdaru v tom hledání.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Marčélla Marčélla | E-mail | Web | 10. října 2018 v 14:49 | Reagovat

No já bych už po mé smutné zkušenosti na rady starších a ani ostatních nedala.
Spíš by starší lidé měli naslouchat mladší generaci, protože oni už vědí, a řídí se podle sebe.
Vidím to u tebe když čtu tvé články, hřeje mě u srdíčka. S dítětem můžeš mluvit jak s dospělým a přitom jim dávat tu pozornost, kterou potřebují.
Když se matka nevěnuje dítěti, dítě onemocní a tím na sebe upozorňuje.
Mohu jen potvrdit, že jste  opravdu originál. ;-)
Mám radost, když čtu anebo vidím i u druhých rodičů jak se věnují dítěti.
Děkuji za milý článek plný uvědomění. :-)

2 mamcinkoutek mamcinkoutek | E-mail | Web | 10. října 2018 v 18:42 | Reagovat

[1]: jsem moc ráda za tvé komentáře, upřímně hrozně moc lidí mě kvůli mému přístupu odsuzuje a tvrdí že mně kluci přerostou přes hlavu, před rokem jsem byla jedna z nich - jsem hrozně ráda že jsem se vydala touto cestou a nezůstala v zajetých kolejích které sice byli dle představ společnosti, ale né moje

3 Marčélla Marčélla | E-mail | Web | 10. října 2018 v 20:51 | Reagovat

[2]: Někteří lidi odsuzují, protože si prožily jiné vzorce chování. Tedy co jsem za tu dobu v životě pochopila, každé dítě vnímá svoje rodiče a to i jak se chovají. Když se hádají, nebo pijí, či žijí v harmonii tak dítě to chápe tak, že je to vše v pořádku a do budoucnosti se tak může chovat, ale taky nemusí. Až zjistí jak se věci mají.
Když jsem vychovávala holky, sama jsem ještě byla dítě. Nedostávala jsem od rodičů určitou lásku a harmonii. Vím, že oni za to nemohou jak se chovali, protože i oni zažily dětství s jejich rodiči,  a tak je to takový koloběh jistého chování rodičů a taky společnosti lidí. V každé etapě života se mění chování společnosti celkově.
Jen mi přijde, že teď je doba, kdy mladší generace sice poslechne jiné názory, ale stejně si dělá vše podle sebe. Naslouchají svoji intuici a to se starší generaci nelíbí, protože to třeba nedokázali. Byli vychováni jinak. :-x :-D
Tedy to je jen můj názor a pohled. Ty si to přeber dle svého. ;-)

4 mamcinkoutek mamcinkoutek | E-mail | Web | 10. října 2018 v 22:03 | Reagovat

[3]: ano, podobně to vidím i já, je těžké se postavit a utnout ten koloběh, pro mě to bylo jednodušší máma nebyla klasický rodič na svou dobu a jde to i teď vidět, protože se jí můj přístup líbí, věřím tomu že kdyby v té době byli knihy co čtu teď já - ona by je četla taky

5 Romča Romča | Web | 6. listopadu 2018 v 13:06 | Reagovat

Úžasný článek se kterým zcela souhlasím ve větě kde píšeš: Určitě není na škodu se nechat inspirovat a zkoušet, ale nakonec si stejně budete muset najít svoji vlastní cestu, aby vám to fungovalo. Taky mi mamka říkala, že prý nás nechávali vybrečet a šli pryč a takový způsob vůbec neuznávám..ano někdy se i mě stane, že už jsem moc unavená a malá jak naschvál spát nechce, že jsou to třeba zuby.. jo někdy fakt, když už člověk neví zkusí 10 minut v postýlce a když furt brečí tak vím, že ne a zas to člověk zkouší jinak.. většinou u toho prsa zaspává a nebo dám do postýlky a ona se napije vody a chvíli se vrní, neví jak si správně lehnout a do půl hodinky s klidem spí, vidí, že já taky ležím. Dělám, že už taky spím a ona usne bez problému. Nemám srdce nechat dítě plakat 30 a víc minut.. ono ano pak tomu dítěti stejně nic nezbyde a usne škaredým vyčerpáním. Takový způsob mít nechci. když si vzpomenu jak jsem to měla já tak fakt ne. A i co se týče rad druhých ano někdy něco může být fajn, ale pak je to většinou aspoň na mé straně špatně, když to furt člověk vyloženě řeší a pak už moc nutí prosadit to své a nechce tu jež je ona máma ať si najde a ví a nechá svou cestu, když ví a cítí sama co je správné :).

6 Romča Romča | Web | 6. listopadu 2018 v 13:08 | Reagovat

[4]: To je hezké a to si měla a máš super, to bohužel má máma dávala na rady druhých než aby se řídila svou intuicí :/. A tchýně to škoda mluvit ta zas až nehezky cpe rady i když už o ně člověk nestojí a nechce je, když je říká i stokrát dokola :( :/.

7 Romča Romča | Web | 6. listopadu 2018 v 13:12 | Reagovat

[3]: To máš pravdu. Te staré generaci se to nelíbí. Brali vždy rady zase svých matek a brali to jako to nejlepší a správné a tak to nutí i teď.

8 Romča Romča | Web | 6. listopadu 2018 v 13:14 | Reagovat

[2]: Neboj se vždy jednej podle své intuice ono jak se ví je každé dítě jiné a ne na každého platí stejný metr! Takže já ti úplně rozumím a děláš to správně :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama