Mluvení

8. října 2018 v 14:30 | Máma Kačka
Na internetu koluje určitě nespočet článků o tom, jak byste měli děti rozmluvit - nejčastější radí - nešišlat, říkat celé věty, hodně na něj mluvit a číst.
Tohle všechno je určitě pravda, já se na tohle téma chtěla podívat trochu jinak - nevšedně.


Řeknu vám příběh, který se stal ještě před tím, než jsem měla děti a byla jsem oddílovou vedoucí.

Přišla do střediska maminka s klučinou měl 5 let a jediné slovo, které řekl, bylo jo (dokonce i na ne kýval). Maminka se ptala, jestli ho může přihlásit do nějakého kroužku, protože zatím jí vždycky taktně naznačili, že syn v takových aktivitách nemá co dělat. My jsem s tím problém vůbec neměli a dokonce jí doporučili i víkendové přespávačky. Malý byl nadšený a obzvlášť když jsme ho zapojovat do diskusí - otázky jsme vždy kladli tak aby mohl říct to svoje jo (případně ne) a byl na to vždy náležitě pyšný. Netlačili jsme na pilu a nikdy jsme po něm neočekávali víc než to jeho jo. A světě div se, po pár akcí už řekl i své jméno a to že se má dobře. Já pak otěhotněla a potkala ho asi po půl roce a nemohla jsem uvěřit tomu, co slyším - pozdravil mě zeptal se mě jak se mám a jestli se těším na mimčo. To byl ale pokrok a stačilo jen ho jen podporovat v těch slovech, co zná.
Nechci tu tvrdit, že za všechno mohl jen tento přístup - klučina chodil k odborníkům, ale sama maminka nám přiznala, že od doby co do střediska začal chodit, se vše velice rychle pohnulo kupředu.

A proto jsem to kluky učila stejně. Otázku co to je? jsem kladla vždy pokud jsem věděla, že umí říct odpověď, nikdy jsem je naučila systémem - Co to je? Nevíš - to je kočka a ta dělá mňau.
Podle mě to má daleko lepší efekt, když člověk vypráví, co na obrázku vidí a čeká, jestli nebude nějaká zpětná vazba a když ne, neřeším to a zítra to zkusí znovu, dítě pak není pod tlakem a neděláme z něj blbce.

Můj starší syn měl období, kdy o sobě mluvil v ženské osobě a všichni ho furt opravovali systémem - ty si kluk ne holka. Ty si to udělal, ne udělala.
A já všem nadávala jako špaček, že ať ho furt neopravují, že pak přestane mluvit úplně a že místo toho s ním mají mluvit v mužském rodě - protože ho opravoval hlavně děda a táta.
A postupně ho to samo přešlo.

V dnešní době máme tendence vše škatulkovat a děti řadit do tabulek a když tam nezapadají, tak je něco špatně a hned se to řeší ve velkém, přitom v některých případech, by prostě pomohl přesný opak. Každé dítě stejně jako člověk je originální někomu půjde líp matika, jinému čeština a proč neustále upozorňovat na nedostatky místo toho abychom vyzdvihávali úspěchy a ty nedostatky se pak nakonec doženou nějak sami, protože sebevědomí přístup u tabule i z minimální znalostí, kolikrát na tu 2 prostě stačí (to znám z vlastní zkušenosti u maturity).

Takže přestaňme děti hodnotit dle tabulek a místo toho je podporujme v tom co jim opravdu jde.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Marčélla Marčélla | E-mail | Web | 8. října 2018 v 16:55 | Reagovat

Tak to jsi napsala dokonale. Děti totiž vnímají to co se o nich mluví a ještě k tomu před nimi. Natož tak je opravovat co oni ještě nepobrali a přitom jak říkáš to jde řešit jiným způsobem. To je výborný přístup jak rodič vnímá dítě a jak s ním komunikuje.
Já si pamatuji jako malá jedinou větu. Jestli se budeš vztekat, nikdo tě nebude mít rád. A co myslíš že se stalo? Byla jsem hodná na všechny, jen aby mě měli všichni rádi.  Nebyla jsem to já a taky se to ukázalo v dospělosti. Uvnitř plná vzteku a strach jestli všechno dělám dobře, a zvenku jakože v pohodě. Od toho se odráželo i to, že jsem trpěla méněcenností.
Ale není to jen o tom, důležité je jak nejen rodiče ale i okolí s dítětem mluví. Když před ním řeknu, no náš Jiříček se bojí, viď Jiříčku. Tak si to dítě přebere tak že se opravdu bojí  a čím starší bude tím víc se bude bát. Protože si vždy vzpomene na větu on se bojí.To je jeden z příkladu, proč takto před dítětem nemluvit.
Opravdu pěkný a poučný článek. Jsi skvělá máma. ;-)

2 mamcinkoutek mamcinkoutek | E-mail | Web | 8. října 2018 v 22:13 | Reagovat

[1]: nikdo není dokonalý, ani výchova - vždy přendáme svým dětem nějaké naše nešvary...moje máma díky bohu tohle nedělala, ale do nedávna jsem taky jela v režimu hodná holčička a špatně se mi ho zbavovalo....vztek je emoce jako každá jiná, cítí jí jak dospělí tak dítě, proč ho máme potřebu u těch dětí utnout? Oni se s ním musí naučit pracovat a zvládat ho a tím že je nutíme jej potlačit z nich vytváříme neřízené bomby které kdykoli mohou vybuchnout a v dospělosti mají problémy ze zvládáním a chápáním svých emocí.....pro mě je nejdůležitější to aby ke mě kluci měli 100% důvěru a když budou mít problém došli a řekli, já to za ně řešit nebudu ale můžu jim s tím pomoci nebo jen vyslechnout....Díky moc za pochvaly

3 Mánička Mánička | E-mail | Web | 9. října 2018 v 15:26 | Reagovat

Nic přidat!

4 Romča Romča | Web | 8. listopadu 2018 v 21:08 | Reagovat

Moc skvěle napsané a souhlasím :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama